oblast Gemeru 07/ 2020

Název

oblast Gemeru 07/ 2020

Popis

Děkuji časopisu Překvapení za krásnou dovolenou! Ne, že by mi ji věnoval, nebo jsem ji vyhrála, ale asi před třemi lety v něm vyšel článek o opomíjené oblasti na Slovensku-oblasti Gemeru.
Článek mne okamžitě zaujal, sliboval místa velice zajímavá, přírodní, technické i historické památky a to vše téměř bez turistů. To rozhodlo, abych si udělala poznámky míst, která se tam doporučovala a lístek uložila na čestné místo, ( rozuměj magnetkou na ledničku) mezi další podobně důležité papírky a čekala na příležitost…

…která se naplnila toto léto. V lednu jsem začala plánovat a těšit se, na mapě jsem si vyznačila všechna doporučovaná místa, ale přitom na mne začaly vykukovat další a další tipy zajímavých míst v okolí. Bylo nemyslitelné vložit je do 4 dnů pobytu a to ještě doufat, že nám do toho nezaprší. Uprostřed oblasti, vyšlo to na Revúcku Lehotu, jsem zajistila ubytování a začali jsme se těšit. Ale jak všichni víme, následovala koronavirová pandemie, uzavření hranic…ale já jsem měla v duši takový zvláštní klid, jistotu, že Slovensko se nám na prázdniny otevře…A taky že jo a my jsme mohli s přáteli začátkem prázdnin vyrazit cca 300 kilometrů do neznáma. Pro mne je začátek dovolené i samotná cesta, tak jsem vybrala cestování bez dálnic, ale městy, vesnicemi, krajinami nikoho plné lesních serpentin, vidět maximum ze života místních lidí.
Plánovanou zastávkou bylo horské sedlo Zbojská se salašemi, chutnými domácími výrobky, skvělou vídní, dřevěnou rozhlednou, která byla postavena teprve nedávno, neslibuje daleké výhledy, ale vyšplhat se po hodně příkrých schůdcích a v mezipatrech shlédnout expozice vycpaných zvířat v oblasti žijících rozhodně doporučuji. Kdybychom měli času více, rozhodně bychom zde absolvovali Naučný chodník zbojníka Jakuba Surovca, ale ten snad příště…
Ubytování v Penzionu Flipper na hrázi vodní nádrže Míková nemělo chybu. Výborná kuchyně, čisté a útulné pokoje, nádherné výhledy z oken na vodní plochu a romanticky kýčovité západy slunce, majitel, který se nápadně podobal herci Dennisi Quaidovi v dobách své největší slávy plnil všechna přání, vždy zodpověděl naše dotazy k našim plánovaným výletům, perfektně zná okolí, to byl velký bonus!

Na pátek byla předpověď počasí rozpačitá, první polovina dne slunečno a velmi teplo, odpoledne bouřky, déšť. Po snídani jsme tedy z místa pěšky vyrazili přes obci Chyžné, kde se nachází raně gotický kostel Zvěstování Panně Marii z 2. poloviny 13. století, vyzdobený vzácnými freskami z konce 14. století. V interiéru se nachází i pozdně gotický oltář z dílny Mistra Pavla z Levoče. Shlédnout ho nám ale nebylo souzeno, poněvadž jsme zde byli mimo návštěvní dny. Naše kroky mířily mezi poli do další obce, Magnezitovce, kde za obcí stojí monumentální Koprášsky viadukt a tunel ( v roce 1938 se rozhodnutím vídeňské arbitráže posunuly hranice Maďarska do katastru obce, na toto Slovensko reagovalo výstavbou nové železnice na trase Chyžnian voda - Slavošovce a na tomto místě byl v letech 1941- 1944 postaven železniční most dlouhý 102 m s největší hloubkou oblouku 36 metrů a dva tunely dlouhé 245m ( Koprášsky) a 2500m ( Slavošovský). Po navrácení území po roce 1949 však budování železnice ztratilo smysl a tak tyto stavby bez kolejí zde stojí jako vzpomínka na historii). Kochali bychom se zde déle, ale blížící se bouřka nás donutila rychlými kroky toto nádherné místo opustit. To už jsme začali spřádat plán B a to, že zpátečních 6 km pojedeme autobusem, nedovedli jsme si představit, že bychom cestu zpět absolvovali po rozmáčených polích. Se začínajícím deštěm jsme měli víc štěstí, než rozumu, objevil se autobus, který ani nebyl na jízdním řádu, o četnosti spojů za den na tomto konci světa ani nemluvě a tak jsme po dvojím přestupu, po silnicích okamžitě zaplavených divokou vodou z hor šťastně dorazili na zastávku, která se shodou okolností nachází přímo u penzionu.
Sobota se slibovala nádherná a nakonec také byla. Vyrazili jsme tentokrát směrem na východ, do obce Zádiel, která je vstupní branou do Zádielské tiesňavy. Unikátní krasový kaňon, největší na Slovensku nalezneme ve východní části Slovenska, kde Slovenský kras navazuje na Slovenské rudohorie. Dolina je vytvořena v druhohorním vápenci, tak jako celý kras a tvoří Národní přírodní rezervaci o výměře 214 ha. Dosahuje délky 3 km a hloubky až 300 m. Pohodlnou cestu kaňonem lemuje říčka Blatnice a protože jsme tudy šli po období dešťů , vody v korytě bylo docela dost. Trasa se pak ze zachovalé socialistické asfaltky zvedla do terénu a lesní stezka nás vyvedla na náhorní plošinu a soutěsku s dalekými výhledy jsme měli jako na dlani. Pohodová trasa cestou zpět na parkoviště pak končí docela drsným sešupem, na žabky to rozhodně není. Nutno přiznat, že zde jsme potkali nejvíce turistů za celý náš pobyt, ale připadali jsme si i tak jako první čeští průkopníci, protože krajanů jsme potkávali poskrovnu…
Pokud vás zajímá historie, rozhodně nenechte bez povšimnutí Mauzoleum Andrássyovců, ( Mauzoleum v Krásnohorském Podhradí je místem posledního odpočinku hraběte Dionýsa Andrássyho (1835-1913) a jeho manželky Františky Hablawetz (1834-1902). Bylo postaveno v letech 1903-1904 podle projektů mnichovského architekta Richarda Bernd a jeho výzdobu vytvořili sochař Max Frick a malíř Karl Throll. Mauzoleum je unikátním dílem ze začátku 20. století inspirované starokřesťanských, byzantským a Karolinským uměním. Kolem stavby se nachází desetihektarový park a vzadu, za mauzoleem, je pohřben věrný pes hraběcího páru Tascherl (1890-1910) - na hrobě jezevčíka se nachází pískovcový pomník se sochou pejska od Hanse Bauera).Tato památka se nachází přímo u hlavní cesty, nadohled hradu Krásna Hôrka, kam jsme zamířili vzápětí.

Krásna Hôrka je jediným Slovenským hradem, jehož architektura a sbírky se zachovaly téměř neporušené. Hrad plnil především ochrannou a správní funkci a jen okrajově residenční. Monumentální stavba zde do krajiny shlíží od I. poloviny 14. století. Bohužel od roku 2012, kdy hrad zachvátil rozsáhlý požár zaviněný nedbalostí, stále probíhá rekonstrukce a je pro návštěvníky uzavřen.

Následující den jsme se , vybaveni v místním konzumu zakoupenou čerstvou mrkvičkou, vydali do obce Muráň, natěšeni na seznámení se s místní syslí komunitou. V médiích proběhla zpráva, že po několika vydatných červnových deštích byla syslí louka vyplavena a lidé se všemožně podíleli na jejich záchraně, také byla vodou stržena silnice, která kolem této louky vede a proto jsme museli k těmto zvířátkům vyrazit z obce 2 km pěšky. Odměnou nám ale bylo možnost patřit chvilku do jejich světa, byly jich stovky, byli všude, nechali se pokrmit z ruky, pohladit, ochotně pózovali při focení, přebíhali po rukou…nádherní užiteční tvorové s očima jak černé korálky. Horké dopolední počasí jim vyhovuje, jen se hemžili, ale nás asi po hodině docela zmohlo, vrátili jsme se do obce zpět, abychom z její druhé strany začali stoupat na zříceninu hradu Muráň, třetí nejvýše položený hrad na Slovensku( 935 mnm), postavený ve 13. století. Výstup z parkoviště vede celou dobu lesem a také celou trasu stoupá…celkem 500 výškových metrů na asi na 4 km. Kousek pod hradem je příjemná chata Zámok, kde je možno se občerstvit. Z vyhlídek je nádherný výhled daleko do kraje, turistů zde, jako je na tuto oblast běžné, bylo minimum.
Tímto vydařeným výletem jsme zakončili náš zbytečně krátký pobyt, který jsme sice naplnili programem jak jen to šlo, ale kdybychom mohli zůstat déle, chtěli bychom vidět ještě: Telgártskou slučku a Chmarošský viadukt - technicky nejzajímavější železniční objekty. Sklon železniční trati v tunelu je 12,5 ‰ a řeší nárůst výšky o 31 metrů ve stoupání do sedla Besnik. Právě díky tomuto unikátu se úsek tratě nazývá Telgártska slučka. Dále zámek Betliar, jehož zařízení nerozkradli nebyl přestavěn a prakticky od znárodnění slouží účelem muzea. Vše, co se v interiérech nachází, patřilo členům rodu Andrássy, jejichž považujeme za nejvýznamnějších aristokratů v Evropě v 19. století, chov koní plemene Norik muráňského typu volně chovaný na loukách Muráňské planiny, Krásnohorská jeskyně s jedním s nejvyšších krápníků na světě( 33 m), Kráľova hoľa, nejvyšší vrchol východní části Nízkých Tater ( 1946 mnm).

Hodnocení na závěr? Nádherný kus země s nekonečnými, převážně listnatými lesy, kopce, kopečky, hory, spousta přírodních krás, historie, surové podhorské vesnice, kde se zastavil čas, v nich milí lidé zdravící na každém kroku, stezky bez turistů a příroda bez odpadků. Přála bych si, aby to tak zůstalo…

Období

Statistiky

  • 19 fotek
  • 0 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
oblast Gemeru 07/ 2020
Komentáře Přidat